Jdu na sever, jdu na sever... (Vansdorf)

Odešel další dělník, tentokrát ale s dramaty jako z Rodinných Pout. Nevím přesné podrobnosti, jelikož se to stalo při přejezdu a já už byl na další štaci, ovšem zvládl při tom říct šéfový, že její dcera spí s krotitelem lvů, šéfovi každou ulejvárnu, kterou si kterej dělník kdy dovolil, a policajtům, že náš něco-jako-polák je bez papírů a hledanej v Polsku a Německu. Ne, že by se v tom nenašlo zrnko pravdy... No, možná víc zrnek...

Opravili mi výfuk na Felicii, takže už nezní jako tunerův vlhký sen. Což je zrovna tady ve Vansdorfu blbý, protože tolik tunerů jsem ještě nikde po cestě neviděl. A tím nemyslím pět kluků s osukničkovanými Fabiemi, tím myslím desítky Golfů, Super, Dvěstěšestek, Imprez a vůbec, carlistu prvního Undergroundu. Jako z americkýho filmu. Přitom tohle má bejt chudej kraj!

Opět stojíme přímo pod kostelní věží - opět jsem se na ni nedostal. Tentorkát ne vinou pracovní vytíženosti, tentokrát mě tam farář prostě nepustil. Pfff, takhle neochotnýho člověka jsem ještě nepotkal.

Dále jen v rychlosti, ať konečně doženu zpoždění. Lidí do cirkusu přišlo málo, ale vůbec se jim v tom horku nedivím. Za otočení se dvě stě metrů za hranicí, když u sebe nemáte občanku, si němečtí policajti účtujou 25 euro. Již třetí den žiji výhradně z kontejneru - konečně jsme zase jednou ve městě s Albertem, nakládají nám v 'odpadu' dokonce i muffiny. Opicím to neříkejte. A dávejte pozor na přehnaně čistá a upravená asijská bistra - zpravidla tam jídlo nestojí za nic.

Diuranát amonný (Stráž pod Ralskem)

Stráž pod Ralskem je vlastně jedno velké sídliště, obchoďák, věznice a nádrž s dráhou na vodní lyžování. V deset večer je to naprostý město duchů a wifi? Co prosím? Tady nemáme ani večerku! Za komoušů se tady těžil uran, po celým městě jsou rozesety starý důlní vozíky. Spolupracant vyprávěl, že když po revoluci doly zavřeli, bylo tohle eldorádo - na jednoho chlapa dvacet ženských od čerstvě rozvedených horníků.

Taky tady teda ještě mají původně hrad, později zámek - jednou se tady snad i opravdu strážilo. Je to zřícenina, pouze holé zdi - a poplašný systém. Wtf. Uvažoval jsem, že bych tam počkal a zeptal se, co bych tam proboha mohl ukrást, ale neměl jsem tolik času.

Jinak, zase jsme jednou stáli přímo pod kostelní věží. A já ji nezdolal. Jak smutně se mi z placu nad ránem odjíždělo, když jsem ji viděl ve zpětném zrcátku. Ale bohužel, dvanáctihodinová pracovní doba si s farářovým diářem nějak nesedla.

Dostali jsme konečně cirkusácká trička. A taky jsem zkusil nafotit i něco přímo z představení. Sice běhající zvířena a slabé osvětlení není zrovna nejlepší kombinace, ale minule jsem to tady nahrával čtyři hodiny, vlastně jenom dobře, že mám fotek málo.

Už jsem se toho tady u cirkusu naučil spoustu, škoda, že dvě věci, které jsem měl na mysli nejvíce, když jsem sem jel, nevyjdou. Ježdění na koni komplikuje fakt, že jedinej kůň dost velkej na mě je neuvěřitelněj strašpytel a nenechá na sobě jezdit nikoho krom dcery šéfa, žonglování potom to, že žongluje druhá šéfova dcera, která je polohluchá. Ale spousta jiných dovedností mi v životě ještě určitě dobře poslouží. Například schopnost utřít si zadek jedním papírovým kapesníkem.

Reklamní slogan "nakupujte česky" vedle názvu Penny Market je mimochodem kouzelný. Jinak tam ale mají předraženej prd a to zajímavé, proč to píšu: Všechen odpad odvážejí, a dokonce ho před odvozem váží, aby snad někdo něco nevzal. To víte, vždyť on by ho, proboha, ještě někdo zužitkoval!

Dělám zrovna šéfovi tlumočníka při domlouvání štace na zimu, tak mě napadá, jestli jsem tady vůbec už napsal, jak je to s cirkusem v zimě? Některé jezdí celej rok, šéf ale má statek, kde zazimuje, a nechá se najmout s cvičenými zvířaty do zahraničí. Osobně si teda tuhle práci v zimě představit nedokážu. Každopádně, nejlepší čas je pro cirkus pozdní jaro a brzký podzim. V létě je to bída. A k tomu je v šapitu vážně vedro. Hlavně na kitru, při natahování sítě pro lvy, pod střechou, kde se drží horký vzduch, je to nádhera. Vždycky slezu mokrý jako Kamino (5 Geek Points za uvedení polohy z hlavy).

Tamarind (Mimoň)

Konečně! Konečně dobré čínské nudle! A za slušnou cenu! Udělalo mi to takovou radost, že jsem si koupil ještě plechovku tamarindový limonády až z vietnamu. Byla sice drahá, ale neměla dokonce ani anglický popisky a musel jsem se ptát, co to vlastně je. Dobrodružství i při obědě. Chutnalo to dost zvláštně.

Dále také je tohle konečně zase jednou dvoudenní štace, takže jsem měl dokonce i trochu času projít se po Mimoni. Hehehe. Vážně dobré jméno. Pěkný město, snad mi vyjdou nějaké fotky (teprve je kopíruju). A taky pěkný kostel. Ano, právě jsem se vrátil z jeho věže. Asi jsem ten Assassin's Creed hrál nějak moc.

Tentokrát byl farář slovák. Tady v Čechách asi žádní nerostou. Jeho telefonní číslo končilo 666. Tenhle se mnou nahoru vylezl, a popsal mi každej kopec a budovu v dohledu. A taky všechna zvířata co na faře mají, včetně lučního koníka, kterého zachránil ze střechy kostela. Ale ne že bych si stěžoval, dokonce mi ještě slíbil, že mě pustí i na věž ve Stráži, kam jedeme zítra.

Dnes jsme opět pro velký zájem nehráli. Ale včera to stálo za to, šéf (dělá klauna) byl v takový ráži, že jsme se všichni museli ze všech sil držet, abychom se neváleli smíchy po zemi. Po měsíci stereotypu mě představení zase jednou opravdu bavilo.

Mimoňská věž - achievemenet unlocked

Grafiti často nese silná poselství

Krotitel lvů a zkrocená šelma

Soumrak nad podjizerohořím

Farář a jeho kozelce, jejichž kompletní diagnózu nyní znám (té vlevo upadlo vemeno)

Práce! (Dubá)

Jeden den stavět, druhý den odehrát a zbourat, jít spát v jedenáct, vstávat v pět, přejet na další plac, stavět, další den odehrát a zbourat a jít spát v jedenáct, vstávat v pět a... Hm.

Stáli jsme v Dubé, ale jediné, co jsem stihl vidět, byl konzum. A že mě to mrzí, protože na dohled mý maringotky stál turistický ukazatel s šipkama do všech směrů - chápu, že když Mácha chodil tímhle krajem, tak potom psal romantický bísničky. Nějakých sedm kilometrů byl hrad Houska. To je nejdrsňáčtější jméno hradu, co znám. A spousta dalších zajímavých kopců, skal, zámků, zřícenin, technických památek a vůbec a já neviděl jedinou. Musím říct, že tohle cestování zrovna moc podle mých představ není.

Plácnul jsem se přes kapsu a pořídil si do toho deště gumáky, kterýmžto okamžikem přestalo pršet. Což je fajn, aspoň neprší, už mi skoro došly i suché ponožky. A čaj, to je ještě horší.

Jinak ale bylo na představení narváno. Kulturní život Dubé evidentně stojí za to, protože dokonce přišli i puběrťáci. Já teda nejsem z nějak velkého města, ale v životě by mě nenapadlo jít na rande do cirkusu. Což je, když tak o tom uvažuju, ode mne pěkně nudné.

No, musím na sebe jít hodit uniformu, za chvíli začínáme, a stejně z Dubý nic moc dalšího nemám. Musím přiznat, že jsem začal uvažovat o tom, kdy zase půjdu dál - tyhle ty jednodenní štace vážně nejsou práce spojená s cestováním. Spíš práce spojená s nevyspáním. Ale rozhodně ani trochu nelituji - poslední měsíc byl naprosto úžasná zkušenost.

Maloměsto (Odolena Voda)

Stojíme přímo u hřbitova. Hlavně na těch letácích to zní zábavně. Blbý je, že voda ze hřbitova není pitná, a zrovna jsou takový vedra, že by jeden vypustil duši. Už mi ty balený vody a zmrzlina leze do peněz. Taky nám dnes na představení přišlo asi sedm lidí, tak jsme nepředstavovali. Nemůžu říct, že by mi to v tom vedru vadilo.

Tyhlety dvoudenní štace jsou jiná káva. Celý den jsem si hledal chvilku na to, abych zase něco nafotil, ale do sedmi večer jsem měl pořád práci. Ufff. Jsem utahanej jako někdo hodně utahanej. Nemám rád vedro.

Odolena Voda je vzorové maloměsto. Musím přiznat, že jsem asi poněkud zurbanizovaný, protože mi tady vážně chybí obchoďák. Takhle je jedinej obchod otevřenej, když konečně máme padla, děsně předražená večerka s nabídkou širokou jako Twiggy. Ale jinak je tady docela hezky. Vážně rád bych se zašel podívat na Aero, ale asi to nestihnu. Kdybychom tu tak stáli dýl. (No, to bychom zase s touhle návštěvností pošli hlady).

Mimochodem, dle wiki ten ujetej název pochází od nějakýho rytíře Odolena, a jazykovedci se hádají, jak ho skloňovat. Já jsem se tedy jakémukoli skloňování raději vyhnul a šel se projít po místním lesoparku. Chvilku jsem si už dokonce myslel, že se mi povedlo se ztratit. Na starém baronském hřbitově rostou borovice a na chvíli jsem se tam natáhl, protože vůni borovic mám vážně rád. Někteří se ke Středozemnímu moři těší na pláž, já na borovice.

Z dalších vůní dnešního dne: Jsem tak nasáklej naftou, že bych si k zapalování sporáku měl udělat nějakej protestní plakát. To je parfém pro chlapy! Hmm, ale vážně, to by mě zajímalo, jestli se dělá něco s vůní benzínu. Každopádně s naftou pracuju rád, krásně láme světlo.

Přibylo nám do cirkusu lvíče. Je... Malý. Prozatím samozřejmě není cvičený, ale lidi jsou plně spokojení s tím, že na něho můžou šišlat a ukazovat prstem. Hmm, k čemu vlastně celá ta šaškárna s cvičením je, když lidi chtějí hlavně šišlat a ukazovat prstem?

Pro tu fotku z vrchu jsem lezl na kostelní věž. Stačilo se zeptat, farář byl ochotnej polák - to mě co by kamenem dohodil od Prahy trochu zaskočilo - že se mnou teda po trámech šplhat nebude, protože se bojí výšek, ale já ať si tam prý klidně vylezu.

---

Tak takhle velké kroupy mě do hlavy ještě nikdy netrefily. A to u cirkusu není zrovna sranda, taková bouřka. Schovat zvířata, přebíjet kolíky, hlídat plachty, aby se neutrhly... Každopádně, mé stížnosti na vedro byly vyslyšeny - dnes jsme bourali po představení, až do jedenácti, a celou dobu lilo. Už nemám žádné suché věci. I postel mi čvachtá.

P.S. Mám tak málo času, že vůbec nestíhám lovit wifi, takže nahrávám se skluzem. Snad to teda nějak doženu.

Uz me vyhazuji od wifi, nadpis zase priste

Uff, zbouráno. Teda, ještě nás čekají maštale, protože kdybychom do trailerů nahnali koně teď, tak je na příštím place můžeme servírovat pečený. Dnes jsme to stihli ani ne za tři hodiny, což je vzhledem k tomu vedru venku slušný čas. Chtěl jsem nafotit i nějakou práci, jenomže když se pracuje, tak na nějaké běhání a cvakání foťákem vážně není čas.

Jo aha, vidíte, to jsem nenapsal, že jsem si koupil foťák. Starší, používaný, a nefotí mu blesk, což je super, protože blesk používám jen s krajní nelibostí a byl díky tomu za babku. Takže budou i fotky. Ne moc, protože to bych nejspíš musel nahrávat do vánoc (a taky, pokud chcete sedovat pět set fotek, jak někdo sedí na dovolený na pláži, obraťte se na své příbuzenstvo, určitě najdete někoho, kdo vám milerád vyhoví), ale na některých z nich možná budou i roztomilá zviřátka. (Tak, čekám zvýšení návštěvnosti alespoň o 230 %).

Jinak jsem dnes opět povýšil a stal se ze mě operátor hydraulického vytahovače kolíků. Milá mašinka, co bychom museli vytloukat palicemi vytáhne za pár chvilek na zvednutí páčky. Pravda, poněkud nepříjemné je, že je přístroj dimenzován pro středně vzrostlého muže, a tak u toho musím být pořád sehlý, ale zase díky tomu nemůžu nosit nosné sloupy. Musím přiznat, že mě velice těší, že nemůžu nosit nosné sloupy. Hmm, ještě to nějak vymyslet u stavění.

Každopádně, příští týden poněkud zrychlujeme, doteď jsme měli týden na štaci, teď pojedeme dva, tři dny. O prázdninách kšefty u cirkusu váznou. Uvidíme, kolik budu mít volného času a sil.

Šapitó zbouráno a připraveno k odvozu

Pořád mi schnou boty (Kladno)

Kladno. Plac zarostlý metrovou trávou a prší. Stavění bylo roztomilé. Poněkud jsem přehodnotil svůj názor na to, kolik děr v botě je ještě přípustných. Dále ani zde si nemohu nepostěžovat na čínský nudle. Byl v nich všehovšudy jeden žampion. Z východu jsem zvyklý, že tam teda aspoň nakrájí mrkev, aby to vypadalo.

Jinak na mě něco vlezlo a místo psaní blogu jsem všechno volno prospal. Ale už se cítím v pohodě, takže to jdu dohnat.

Pořád se mě lidi ptají, jak jsem se k tomu cirkusování vlastně dostal. Inu... Zavolal jsem Berouskovi a jel. Dobrá, abyste to měli celé: Vybíral jsem brigádu na léto, a nějak jsem se pořád nemohl dokopat k tomu, abych se na prázdniny upsal k nějaký nudný pakárně. Chtěl jsem místo toho cestovat, jenže to bych zase měl poněkud problém s penězi. Tak jsem si řekl, že si najdu práci, u který se cestuje. Pak stačilo pár chvil na googlu.

Odešel nám jeden dělník - při stavění se někam vypařil a ožral. A šéf ho tady ještě den nechal, ať vystřízliví, posbírá si věci a rozmyslí, kam půjde. To mezi cirkusáky, jak tak poslouchám, není vůbec běžná praxe, už několikrát jsem slyšel historku, jak pro tuhle věc šel jeden sedět, protože dělníka ubil k smrti. No, jsem docela rád, že jsem si vybral zrovna tenhle cirkus!

Dále taky mám dotazy na technické podrobnosti, a vlastně už se na ně dlouho chystám. Ale ono toho popravdě zase tolik není, stavění je prostě o přenášení těžkých a těžších věcí z náklaďáků do šapita. Tedy, nejprve se staráme o zvířata, takže ze všeho nejdříve se staví maštale. Nejtěžší je na celý stavbě skládání a zvedání nosných sloupů a střechy. Ještě je teda taky prý dřina svazovat čtyři kusy střechy dohromady, to se dělá, když už je střecha zvednutá nahoře, ale to jsem ještě nezkoušel. Jediné, na co máme stroj, je zatloukání a vytahování kolíků, jinak se všechno zvedá a tahá ručně. A jak už jsem psal, i to je nadstandard, normálně se to dělá tradičně, palicí. Bourání je to samé, akorát obráceně. Pokud máte nějaký specifičtější dotaz, sem s ním.

Protože máme asi třikrát víc aut a trailerů než řidičů, naše marignotky přijíždejí až odpoledne, pročež asi nejdůležitější rada, kterou vám mohu dát pro případ, že byste někdy šli k cirkusu: Vždycky si noste v pracovních kalhotech aspoň padesát korun. Když si zapomenete pití v maringotce, budete jinak vážně v rejži.

Když tak o tom uvažuju, ani jsem sem nenapsal, jakej je Rakovník. Dominanta chemičky čnící nad městem a dýmící jako by jejím hlavním účelem bylo udělat dost mraků pro příchod mordorských pluků je krásná industriální poetika. A zástupy dělníků nosících si z práce plné náruče Arielů a Persilů vypadají zábavně, musí to být jedno z nejvypranějších měst v republice.